Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Obec Tupadly
Obec Tupadly okr. Mělník

Historie obce

Název obce

Název obce pochází pravděpodobně z tvaru Tupadli = tu (zde, na tomto místě) + padli (v boji?). Ale již nejstarší doklady mají také název Tupadla. Ten vznikl asi z analogií podle ap. čihadla, močidla. Jedním z vysvětlení je také předpoklad přízviska Tupadlo k slovesu tupaś s významem „tepati, dupati“. Německý název obce byl Tuppadel nebo Tupadl. Tupadly se dělily na Staré (Alt-Tupadl) a Nové (Neu-Tupadl).

Tvrz Kostelec

Historie obce je úzce spjata s tvrzí Kostelec, která se nacházela přibližně na místě dnešního zámku Slavín. Zaniklá ves Kostelec stávala nad obcí Tupadly, uvádí se sice až rok 1542 současně s tvrzí, ale ves byla jistě starší, jak ukázal roku 1840 nález mincí – 140 grošů českých z doby Václava II. (1278-1305) – ve sklepě vytesaném do skály. Od počátku 16. století vlastnil Kostelec rod Holanů z Jiljova. Po osudném požáru Pražského hradu, při kterém shořela většina zemských desek, přiznali se roku 1542 k držení tvrze po svém otci Zikmundovi a předcích „nade všechnu paměť lidskou“ Jan, Vácslav a Jindřich Holanové z Jiljova. Krátce poté se tvrz dostala přes Aleše Knoblocha z Pirnstorfu do majetku zámožných bratří Kašpara a Jiříka Belviců z Nostvic a byl spojen s Liběchovem. V roce 1615 připadla kostelecká tvrz jako dědictví cítovskému Janu Kryštofu Belvicovi, který byl pro účast na stavovském odboji prosti císaři odsouzen k manství. Tvrz nakonec prodal roku 1630 Jiřímu Malovcovi z Chýnova a Kostelec i Tupadly tak natrvalo připadly k Liběchovu. Za třicetileté války došlo patrně k poničení tvrze která pak pustla, rozpadla se, zbyl pouhý dvůr. Čas plynul, prošlo 200 let …

Zámek Slavín

Nové období začíná až na počátku 19. století s liběchovskými pány Veithy. Antonín Veith, majitel zámku a panství v Liběchově, jehož byl Kostelec součástí zrušil existující dvůr a na jeho místě zahájil roku 1840 v orientálním, tzv. maurském, slohu výstavbu zámečku, pojmenovaného Slavín. Uvnitř budovy mělo být umístěno dvacet čtyři soch významných českých osobností. Slavín se měl stát protiváhou německé Wallhalle. O konceptu stavby se z podnětu liběchovského pátera Filipa Čermáka radil s Františkem Palackým, s Františkem Ladislavem Riegrem, s Václavem Hankou a dalšími českými vlastenci. Na provedení zamilované myšlenky, které se dostalo živého ohlasu české vlastenecké veřejnosti, obětoval velké peníze (v dnešním srovnání šlo by o mnoho desítek miliónů). A. Weith sochy objednal u slavného Ludwiga Schwanthalera v Mnichově. Sochy však na místo určení nikdy nedorazily. Finanční potíže, do kterých se Veith dostal, i jeho pozdější odklon od českých vlastenců způsobily, že stavba pokračovala velmi pomalu. Ze zamýšlených čtyř věží byla vybudována pouze jediná. Jedná se o centrální osmibokou stavbu s hranolovou věží a cimbuřím. V roce 1853 A. Veith zemřel a jeho smrtí byla stavba přerušena.

Sedm Schwanthalerových soch nalezneme dnes v Národním muzeu v Praze (Přemysl Otakar II., Libuše, královna Eliška, Jiří Poděbradský, kníže Václav, Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic). Po prodeji liběchovského panství posledním z Veithů Antonínem Ladislavem v roce 1872 byla věž stavby v roce 1873 zpřístupněna jako rozhledna. V budově byl později zřízen ústav „školských sester“ a přistavěna kaple.

Po II. světové válce budova zámku sloužila školním účelům národního podniku Avia Čakovice, v posledku zde sídlil Ústav pro výzkum půd. Po roce 1989 stala se vlastníkem Slavína v rámci restituce soukromá osoba, pan Mašek. Zahájil rozsáhlou rekonstrukci, renovoval kapli – záměr však vzhledem k úmrtí nepokračoval. V současné době, v tichu a stranou hluku a shonu velkoměsta, na zámečku sídlí meditační buddhistické centrum Samadhi.

Osídlení obce

Území v povodí říčky Liběchovky bylo od doby neolitu kontinuálně osídlené. Celá oblast byla pro svůj ráz členité pahorkatiny a horský charakter osídlována výrazně později. Dosídlena byla německými kolonizátory. Obyvatelé pracovali především jako drobní rolníci a v pozdějších dobách jako dělníci. V minulosti byl tok Liběchovky využíván pro pohon mlýnů a pil. V Tupadlech se dochoval objekt mlýna a zbytek náhonu. Mlýnský rybník se nedochoval. V roce 1936 až 1938 zesílily v oblasti nacionální tendence, které byly korunovány připojením části Liběchovska k Sudetům a Německu. Hranice Čech a Sudet vedla po hřebeni od Osinalického sedla k lesu Království a Tupadlům. V trase hranice je unikátně zachovalá část pohraničního opevnění Řopíky, včetně nedokončených staveb.
Po druhé světové válce byl majetek vysídlených Němců zkonfiskován a prodáván pod cenou českým zájemcům. V té době začíná přicházet i první vlna rekreačních turistů, kteří zde vlastní některé pozemky a chalupy dodnes. Obec Tupadly ve své současné podobě vznikla na základě referenda v roce 1993 odtržením od  obce Želízy, ke které byla přidružena v rámci tehdy platné legislativy. V roce 2017 zde žije 158 trvale hlášených obyvatel.

Zkráceně o Slavínu

Plný text

 

ČEZ

Rozpočet

Rozpočet

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

MAS Vyhlídky

Logo Mas Vyhlídky

nahoru